Při formálních příležitostech a důležitých událostech si tradičně připíjíme šumivým vínem. Tento zvyk možná vypadá neškodně, ale pro šampaňské i jeho levnější, ne však nutně nekvalitnější obdoby znamená nevýhodu. V důsledku této tradice se šampaňskému dostalo nálepky „nápoje pro speciální příležitosti“. Proč ale neobjevovat a neužívat si jeho krásy a předností denně?
Odborníci to říkají už dlouho: žádné víno není univerzálnější než šumivé víno! Jde dobře dohromady s různými jídly, zároveň je i dokonalým aperitivem a lze jej vychutnat i samotné, bez jídla. Šumivá vína vždy potěší svou lehkostí, ale často překvapí svou hloubkou, váhou a komplexností. Kdy je tedy nejlépe sáhnout po šampaňském? Inu, nejpřesnější odpověď podala Lily Bollinger, jedna ze slavných vdov, jež přispěly k budování globální značky šampaňského: „Je to sice docela nezvyklé, ale s jedinou výjimkou Doma Pérignona byly nejvýznamnějšími osobnostmi v historii tohoto prestižního regionu ženy.“ Abychom parafrázovali její prohlášení: sahejme po šampusu celoročně, ve chvílích radosti i smutku, večer i před polednem, sami i ve společnosti ostatních, v úterý večer i o svátku a bezpodmínečně na Silvestra!
Není všechno šampaňské, co šumí
Šampaňské je jako král – může být jen jedno. Tím je francouzské šumivé víno s označením AOC Champagne a vyráběné tradičním způsobem podle přísných požadavků. Nepřekvapí proto, že takový luxus stojí velké peníze. Naštěstí pro spotřebitele se vína stejným způsobem vyrábějí na mnoha místech světa včetně Francie. Stačí k tomu „pouze“ ovládnout komplikovanou technologii sekundární fermentace v lahvi a mít přísun správné výchozí suroviny v podobě vína. Pravému šampaňskému se sice nic nevyrovná, ale některé jeho obdoby jsou překvapivě vysoce kvalitní. Například v polštině je však běžné tvořit eponyma, tedy podstatná jména vytvořená z vlastního jména, takže je tu široce rozšířené používání slova „šampaňské“ v souvislosti s jakýmkoli šumivým vínem. K nim mohou patři španělská, německá či italská vína, ale též vína pocházející z jiných zemí. Je sice nemožné je tu vyjmenovat všechna, ale za zmínku rozhodně stojí španělská tradice vín typu cava (i když je spojená hlavně s Katalánskem), i kdyby to mělo být jen kvůli jejich vynikajícímu poměru ceny a jakosti. Existují též dražší, ale velmi elegantní obdoby „šampaňského“ z jižní Anglie (sic!) nebo vína nesoucí označení Franciacorta z Lombardie – obě požívají převážně místní obliby. Cenově dostupné, i když spíše drahé značky lze najít v Německu, Rakousku, Maďarsku, na Moravě a dokonce i v Polsku. Ale zpátky k francouzským vínům: zapamatujte si název „cremant“, označující vína vyrobená mimo oblast Champagne, ale tradiční metodou, především v údolí Loiry, Alsasku a Burgundsku.
Uchovávání
Vzhledem k obrovskému množství klasických „šampusů“ po celém světě a skutečnosti, že si zaslouží otvírat co možná nejčastěji, zbývá nám ještě otázka jejich skladování a podávání. V první řadě je tento druh vín nutné chladit na nižší teplotu a déle. Ideální podmínky zajišťují specializované chladiče vín, ve kterých lze lahve umístit do příslušné zóny (ve většině případů půjde o spodní polici), kde je nastavené nejnižší teplotní rozmezí, tedy okolo 5 °C. Tato teplota je rovněž optimální pro podávání většiny šumivých vín s výjimkou nejlepších ročníků, jež by se měly podávat při 6 až 8 °C. Při dodržování tohoto pravidla dokážete láhev šampaňského hladce a bezhlučně otevřít holýma rukama. Minimální doba chlazení šampaňského je 24 hodin. Pokud láhev strávila dlouhou dobu na cestě, měla by se doba chlazení prodloužit na několik dní. Chladič vín zaručuje stálou a přiměřenou teplotu, ale také klid a bezpečí, což je obojí pro tento druh vín nutností. Uhlíkový filtr navíc udržuje čistý vzduch a speciální kompresor minimalizuje rázy a vibrace. Můžete tak investovat do větší zásoby vín a zajistíte jim řádné skladovací podmínky. Tedy žádné další lahve šampaňského, jež nečekaně vybouchnou poté, co jste je dali do mrazničky! Pamatujte, že chlazení šumivých vín na poslední chvíli je vždycky jen polovičaté.
Marcin Zatorski
