Kdo by odmítl žít pod toskánským sluncem, ve starém kamenném domě obklopeném vinohrady a olivovými háji? Pro mnohé se takový sen stane skutečností, i když jen na pár týdnů během dovolené. Fenoménem a krásou Toskánska se zabývá bezpočtu knih a filmů. V mnoha z nich hraje vedlejší roli víno! Toskánské víno je oblíbené a milované, dostupné v restauracích po celém světě, nejen těch, které se specializují na italskou kuchyni. Je chianti nejlepší italské víno? Docela dobře by mohlo být. Nepochybně je však legendární.
Odkud pochází jeho název?
Stejně jako ve většině případů klasických evropských vín je chianti toponymum, tedy označení konkrétního místa. Stejně jako názvy Bordeaux, Barolo či Rioja lze i Chianti dohledat na mapě. Pokud tímto slovem označujeme víno, píšeme je s malým c. Chianti je jednou z oblastí Toskánska a rozkládá se podél řeky Greve ve střední Itálii. V její hlavní části, pahorkatině mezi městy Florencií a Sienou, rostou nejušlechtilejší vinice. Z tohoto důvodu se v systému označování vín rozlišuje přídavným jménem classico. Tady se nacházejí městečka Greve in Chianti či Gaiolina in Chianti obklopená kopci a pruhy vinic a olivových hájů lemovanými štíhlými cypřiši. Tato okouzlující krajina se rozprostírá za hranice viničních tratí Chianti Classico DOCG a zahrnuje i větší část základní Chianti DOCG. To však není všechno: tento prestižní název smí používat i výrobci z několika vzdálenějších měst, například z podoblasti Chianti Colli Aretini vedle města Arezzo nebo z Chianti Colline Pisane v sousedství města Pisy.
Vzestup a pád chianti
Možná to bude znít překvapivě, ale hvězda jménem chianti nesvítila vždy tak jasně jako dnes. Od dob, kdy kníže Cosimo III de’Medici vymezil vinařskou oblast Chianti v roce 1716, prošla mnoha změnami. Chianti prodělalo několik vzestupů a pádů: například v poválečném období měla komercializace výroby vína velmi neblahý dopad na kvalitu vyráběných vín. Láhev levného chianti, prodávaného v typickém košíčku zvaném fiasco, byla nejběžnějším suvenýrem z dovolené v Toskánsku a zároveň šlo o skutečné fiasko z hlediska kvality… Vinaři usilující o vyvážení tohoto trendu nakonec přišli s ambiciózním plánem vyrábět kvalitní vína mimo dané označení původu, tedy ignorovat jeho požadavky. Těm se později začalo říkat supertoskánská vína. Dnes sledujeme skutečnou renesanci vín chianti, mimo jiné díky větší flexibilitě. Povoleny jsou směsi na bázi sangiovese, které nemusejí nutně obsahovat hrozny odrůdy malvasia (což býval striktní požadavek), stejně jako odrůdová vína, některá dokonce i výhradně ze sangiovese. Posledně jmenované je dnes zvlášť oblíbené jako dobrý příklad sílu a elegance nejlepší odrůdy révy pěstované ve střední Itálii.
S černým kohoutem či bez?
Pro mnohé příznivce toskánských vín je nepopiratelnou značkou kvality legendární gallo nero, tedy malý znak černého kohouta na lahvi. Nejde však bohužel o označení jakosti či klasifikace, ale o symbol dokládající, že vinice patří do sdružení vinařů zvaného Consorzio del Marco Storico Chianti Classico. Původ této značky se spojuje s legendárním vyřešením sporu o vinice mezi Sienou a Florencií. Z každého města měli za ranního kuropění vyrazit jezdci na koních a hranice se měla vytyčit v místě, kde se setkali. Vychrtlý černý kohout z Florencie se vzbudit dříve než jeho dobře živený kolega ze Sieny… a zbytek znáte z dějepisu. Tímto široce uznávaným symbolem si přeje své výrobky propagovat většina výrobců vína, včetně majitelů některých z nejlepších vinic. To ale neznamená, že nelze narazit na vynikající láhev chianti classico bez kohouta na vinětě. Stojí za to se po ní poohlédnout!
Marcin Zatorski
